HARCÍŘ

Ano, ano na řadě jsou skutečně zavazadla.

Začneme tím nejmenším a to váčkem. Tohle zavazadélko může být ušito téměř z každého materiálu. No někdy být ušito ani nemusí, stačí vystřihnout, třeba z kůže, kruh, udělat mu po obvodu dírky, provléct je tkanicí a zatáhnout. A je hotovo, jednoduchý váček je na světě. Jsou samozřejmě i váčky které jsou sešité z více dílů. Je to nejspíš ze dvou důvodů. Tím prvním je úspora materiálu. Díly k sešití se dají vystříhat i z cucků, které zbyly po jiné výrobě. No a podruhé, je to samozřejmě smysl pro krásu a výtvarno. Díly můžou být z různých barev nebo materiálů. Vyzkoušeli jsme váčky nejrůznějších rozměrů, z nejrůznějších materiálů. A tak máme váček vysoký 5 cm, ale i 30 cm. Velkou výhodou váčku je, že když ho připojíte za tkanici k oděvu nebo výstroji , a pustíte ho z ruky, vlastní váhou se zadrhne, tedy zavře, a nemůžete nic ztratit. Dost diskutabilní je jeho umístění na výstroji. Četná literární a filmová díla, umisťují váček na opasek nositele. S tím souhlasit nelze. Jak dlouho by Vám asi denárky vydržely někde v tlačenici na tržišti ? A to nebereme v potaz, že veřejně vystavovaný majetek, může přilákat daleko větší ničemy, než jsou kapsáři. Přikláníme se spíš k těm názorům, že se váček nosil pod oblečením, třeba i na krku, nebo v jiném zavazadle, třeba v tašvici. Ve váčku se nosily nejčastěji mince nebo jiné cennosti.

Tak a je tu druhé nejmenší zavazadlo, tašvice. Jedná se o kapsu zavěšenou na popruzích, nejčastěji na opasku. Může být textilní i kožená. My dáváme přednost kožené variantě. Rozměry můžou být nejrůznější. Důležité je co do ní chcete dát. Ve středověku běžně obsahovala třeba již zmíněný váček, lžíci, hřeben, křesadlo a jiné drobnosti. Vyrobí se poměrně jednoduše. Jeden kus kůže tvoří zadní stěnu a chlopeň, která tašvici uzavírá, a druhý díl je přední strana. Uzavřít se dá na knoflík, přezku nebo háček. Pak už chybí jen dva proužky kůže přišité k zadní straně, které slouží k zavěšení na opasek. Důležité je aby tašvice nebyla vyrobena z příliš silné kůže. Potom chlopeň dobře nedoléhá a v jejím ohybu jsou po stranách otvory, kterými můžete lecos ztratit. Věrným průvodcem tohoto zavazadélka je menší ostrý nůž nebo malá dýka. Slouží nejen k jídlu, ale i k drobným pracem, třeba k opravám výstroje. My nožík zavěšujeme mezi popruhy tašvice nebo ho dáváme do ní.

Mošna nebo brašna. Obecně se uvádí, že brašna je z kůže a mošna z textilních materiálů. Samozřejmě se jedná o asi nejdéle používané zavazadlo v dějinách lidí. Kapsa různé velikosti nošená přes rameno může mít nejrůznější rozměry i provedení. Myslíme, že zrovna tohle obšírný popis nepotřebuje. Každý máme doma nějakou pravnučku těchto klasických zavazadel. Kdybychom dámám třeba odebraly pravnučku brašny kabelku, patrně by nás v panice umlátily......kabelkou

No a je tu vak. Předchůdce dnešních batohů, je bezesporu králem středověkých zavazadel. Může mít jakýkoliv rozměr a vyrobit se dá z čehokoliv. Ze začátku jsme vaky šili jako velké váčky, popruh byl zašit do dna vaku a nahoře byly dírky a tkanice, ale to se moc neosvědčilo. Daleko lepší je je do dvou obdelníků, které sešijeme na delších stranách, do dna, jedna kratší strana, zašít oko z kůže. Popruh má pak dvě oka která tkanicí připojíme k vaku. Umožní nám to jeho velmi dobré nastavení. Horní tkanici samozřejmě omotáte kolem vaku podle jeho obsahu. Na začátku tažení je to macek jak sviňa a na konci, po spapaní zásob, jen malý chlebník. Jako materiál na zhotovení tohoto zavazadla, se  nám nejlíp osvědčilo plátno a tenká kůže. Přičemž kůže tvoří spodní čtvrtinu vaku a dno. Jestli má vak jeden nebo dva popruhy je na každém poutníkovi.

Na řadě je krosna, tedy věc naprosto nezbytná na dlouhá tažení. My používáme dřevěné. Varianta ohnutý prut s dvěma  příčkami a výpletem je asi nějaký bezfantazijní základ.. Nám se, ale vyplatila daleko víc varianta které se říká žebřík. Skutečně ho silně připomíná. Dvě ploché laťky jsou na dvou místech do poloviny navrtány a jsou do nich zasunuty dva kulaté šprušle. Směrem k zádům jsou v laťkách co tři cm vyvrtány otvory kterými je provlečeno šněrování z konopného lanka. Všimněte si, že jsme neuvedli žádný spojovací materiál. Ano je to tak jednoduché. Potom už stačí použít jen dva popruhy, horní část se připevni k hornímu šprušlu a na dolní se udělá oko, kterým de provleče kus konopného lanka, a je to hotové.  Na lanku se udělá smyčka která se navleče na spodní částí žebříku. Dá se tím bez problému nastavit délka popruhů a hlavně se krosna dává výborně na záda. Od věci není spodní části žebříku seříznout do špice. Bude se na ni dobře navlékat smyčky lanka, a když někde krosnu opřete, i ve svahu, nepodjede a nepodklouzne. Nosnost, asi metr vysoké krosny, je výborná. Třicet kilo není problém ani po 10 km. Můžete na ni připevnit cokoliv, třeba výše zmíněná zavazadla.

A jsou tu speciály a pravděpodobnosti. Prvním dřevěným speciálem je vahadlo. Tedy tyč nesená přes rameno, nebo ramena, s dvěma břemínky na koncích. Asi jako když Nastěnka nosila džbery s vodou a zalévala suchý pařez. My jsme na konce vahadla pověsili dva plátěné vaky a rovnoměrně rozložili náklad do obou stejně. Špica, nejen pro fajnšmekry. Nese se to strašně pohodlně. Pak je tu austrak, tedy zhruba třímetrová tyč, kterou na koncích nesou dva nosiči a náklad je umístěn  uprostřed, ve vacích nebo sítích. Vyzkoušeli jsme, a byly jsme příjemně překvapeni. Tento způsob se prý používal na dopravu zboží v místech kde neprojely káry a vozy. Možná kvůli špatnému terénu, možná kvůli špatnému počasí, třeba v zimě. Prý austrak používali i pašeráci. Tedy ti vnitromarkrabští kteří obcházeli mýta s nejcennějším zbožím kupců, které podléhalo clu, nebo nucenému skladu. Za  což dostali od kupčíku zaplaceno.  Pak jsou tu věci jako různé krabice a truhličky opatřené různými vývazy a uchy, ale to je bez komentáře. Praktické použití takového zavazadla je problematické. Na závěr uvedu snad jen zavazadlo které vypadá jako sedlové brašny, tedy popruhem spojené dvě mošny, nebo brašny nošené přes rameno. Ve francouzských a anglických kronikách jsou nazývány sýrové pytle, asi nejlepší překlad. Patrně nějaké chlebníky s jídlem. Ale proč ne, i dnes armáda nebo trempové používají hrudní tašky. Tedy  zavazadlo rozložené ve předu i vzadu.

No a to je pro začátek asi všechno mějte se líp než výborně     Váš Harcíř

+-